Přeskočit na obsah

O mně

O Markétě

Příběh ReTašky: babiččiny látky, kurz šití a rifle od kamarádek. Kdo jsem, proč právě recyklované doplňky a jak každý kousek vzniká.

Jmenuju se Markéta a šiju tašky z věcí, které už dosloužily svému původnímu účelu.

K šití recyklovaných tašek mě přivedlo stěhování babičky do domu s pečovatelskou službou. Dříve šila a zůstala jí spousta látek. Mně bylo líto je vyhodit, ale neměla jsem žádný plán, co s nimi. Až když jsem opustila práci v mezinárodní společnosti a začala mít spoustu volného času, napadlo mě zkombinovat látky po babičce s mojí oblíbenou džínovinou a ušít třeba tašku. Zkusila jsem to sama, ale pak jsem raději absolvovala kurz šití, abych se naučila nejrůznější vychytávky a nemusela se za své výrobky stydět.

Nejdřív jsem tvořila pro rodinu a kamarádky, ale nápadů přibývalo a hotových tašek doma také. Otevřela jsem si obchod na Fléru a začala jezdit na trhy. Tam jsem zjistila, že to funguje i mimo okruh mých známých, a hlavně že lidi zajímá, z čeho ta která taška vznikla. Na trzích to vyprávím dodnes a od té doby to píšu ke každému kousku i sem, do e-shopu.

Dnes šiju designové tašky, vaky na šňůry, batůžky, kabelky, organizéry, obaly na notebooky a pytlíčky pro bezobalové nákupy. Nekupuju žádné nové látky, stále mám zdroje po babičce, k tomu mi kamarádky nosí rifle své a svých manželů, které už se nedají nosit, a také pánské košile a kravaty, šaty a halenky, záclony, závěsy, povlečení… K tomu v second handech pátrám po oblečení z kvalitních látek, které by se pro mé účely také hodilo. Kupuju jen komponenty ke kabelkám, stužky a šňůry do batůžků.

Každá taška nebo batůžek je svým způsobem originál. Každou ladím barevně tak, aby byla harmonická a přitom praktická a nositelná. Každá prochází mým superkritickým hodnocením, aby nejen dobře vypadala, ale také něco unesla, dobře držela na rameni nebo se dobře nesla v ruce.

Než se kousek objeví tady na webu, projde mýma rukama několikrát. Rozpářu staré kalhoty, vyperu látku, vystřihnu díly, sešiju je, přišiju podšívku a prošiju okraje. Pak si tašku pověsím doma na věšák a chvíli se na ni jen tak koukám. Když mi po pár dnech pořád sedí, můžu ji vyfotit a poslat do světa.

Miluju ten tvůrčí proces, kdy věcem, které už dosloužily svému původnímu účelu, můžu vdechnout nový život. Je to takový můj malý příspěvek planetě Zemi a šetrnému nakládání s jejími zdroji.

Markéta